|
|
Nativní hyaluronan jako nosič hydrofobních léčiv
Černá, Eva ; Mravec, Filip (oponent) ; Pekař, Miloslav (vedoucí práce)
Cílem této bakalářské práce je zjistit, zda by bylo možné využít nativní formu kyseliny hyaluronové jako nosič hydrofobních léčiv pro cílenou distribuci v organismu. Svou strukturou je kyselina hyaluronová lineární vysokomolekulární biopolysacharid, který nacházíme ve většině živých organismů. V lidském těle se vyskytuje ve většině tkání, jeho vysokou koncentraci nacházíme zejména v pokožce a očním sklivci. Podílí se na mnoha fyziologických procesech a pro fungování celého organismu je hyaluronan nezbytný. Jeho vysoká koncentrace je také pozorována u rakovinných buněk, které obsahují několik receptorů pro hyaluronan. Mezi tyto receptory řadíme CD44 a RHAMM. Právě interakce nosičového systému kyseliny hyaluronové a hydrofobního léčiva s těmito receptory by mohla zajistit volný průchod pro léčivo do postižené tkáně, kde po uvolnění léčiva dojde k usmrcení postižených buněk. Léčivo by bylo tedy přímo cílené na poškozenou tkáň a nezatěžovalo by zbytek organismu, jak tomu v současné době bývá při léčbě cytostatiky. Jako nosič byla v této práci vybrána právě nativní forma kyseliny hyaluronové, kterou běžně najdeme v lidském organismu. Svými vlastnosti nevyniká nad ostatními nosičovými systémy, ale svou biokompatibilitou a biodegradabilitou v organismu je vysoce přesahuje. Jako nosič byla v práci využita vysokomolekulární kyselina hyaluronová a místo hydrofobního léčiva byla použita látka podobných vlastností, hydrofobní barvivo sudan red G.
|
|
|
Cílený transport bioaktivních molekul pomocí ferritinových nanoklecí
Rogotovskaya, Alexandra
Abstrakt Tato bakalářská práce se zabývá problematikou cíleného transportu bioaktivních molekul pomocí ferritinových nanoklecí. Různé typy nanočástic se v dnešní době hojně testují pro využití v současné medicíně, a to nejen pro léčbu nádorových onemocněni. Použití těchto nanomateriálů je preferované především pro snížení nežádoucích toxických účinků konvenční protinádorové chemoterapie. Použití nanočástic umožňuje cílený transport, což vede ke snížení toxických efektů léčiv. Jedním z velmi slibných způsobů transportu léčiv je jejich enkapsulace do proteinu ferritinu. Ferritin je globulární protein, hlavní přirozený intracelulární zásobník železa téměř u všech žijících organismů. Ferritin je schopen specificky rozpoznávat transferinový receptor 1 (TfR1) a receptor SCARA5, které jsou obvykle vysoce exprimovány různými typy nádorových buněk. Ferritin má unikátní schopnost reverzibilního samosestavení, přičemž povrch ferritinu může být chemicky či geneticky modifikován tak, aby byl schopen navázat nádorově specifické cílící ligandy. Ferritin je navíc díky svému původu biokompatibilní a neindukuje nežádoucí imunitní reakce. Ferritin je tedy slibnou nanočásticí pro cílenou terapii nádorových onemocnění rakoviny.
|
|
|
Strategie a výsledky při vývoji derivátů insulinu pro léčbu diabetu
Pokorný, Štěpán ; Jiráček, Jiří (vedoucí práce) ; Hlouchová, Klára (oponent)
Cílem této bakalářské práce je přiblížit analogy insulinu a analyzovat jakým směrem se vývoj těchto organických sloučenin vyvíjí. V textu práce jsou uvedeny základní informace týkající se této problematiky (např. historie onemocnění Diabetes Mellitus, první způsoby léčby, objevení insulinu (1921) a experimenty, které tomuto objevu předcházely...). Práce dále předkládá základní rozdíly v onemocnění Diabetes Mellitus 1. a 2. typu, a z toho plynoucí rozdíly v léčbě. Jsou zde především shrnuty konkrétní typy analogů, jejich chemické složení a podstata jejich působení. Hlavní přínos této práce spočívá v analýze analogů insulinu a přibližuje jakým směrem se vývoj analogů ubírá v této době, či jaké inovace můžeme v terapii diabetu očekávat v nadcházejících letech. Práce čerpá především z odborných vědeckých článků, časopisů či knih (starších, ale i novějších) a odborných poznatků z laboratoře ÚOCHB. Všechny zdroje jsou řádně uvedeny na konci práce.
|
|
|
In vitro modely pro studium Syncytinem-1 indukované fúze buněk trofoblastu
Jech, Lukáš ; Trejbalová, Kateřina (vedoucí práce) ; Zíková, Martina (oponent)
Fúze buněk trofoblastu je nezbytnou součástí vývoje lidské placenty. Kromě iniciace implantace blas- tocysty do epitelu dělohy je vznik syncytia klíčový pro efektivní výměnu látek a plynů mezi matkou a plodem. Mnohojaderné soubuní nazývané syncytiotrofoblast totiž pokrývá povrch rozvětvených chori- ových klků, které jsou v přímém kontaktu s mateřskou krví. Porucha tvorby syncytia je spojena s ne- dovyživeností vyvíjejícího se plodu a závažnými komplikacemi v průběhu těhotenství. Vznik syncytio- trofoblastu je zprostředkován interakcí Syncytinu-1, povrchového glykoproteinu retrovirového původu, s jeho receptorem. Navzdory významu těchto procesů však stále nebyly popsány detaily buněčných fúzí ani diferenciace trofoblastu jako takové. Lidská placenta je totiž v rámci živočišné říše natolik unikátní, že nemůže být zastoupena zvířecími modely. Studium vývoje lidské placenty včetně Syncytinem-1 in- dukovaných fúzí trofoblastových buněk je tak omezeno na in vitro modely trofoblastu. Tyto modely zahrnují primární kultury trofoblastových buněk a linie trofoblastu, které jsou získávány imortalizací buněčných kultur nebo z nádorů trofoblastu. Kromě toho byly dediferenciací vytvořeny linie trofoblas- tových kmenových buněk. Nejnovější přístupy však umožňují přímé reprogramování dermálních fib- roblastů do...
|
|
|
Nové analogy růstového faktoru podobného insulinu (IGF-1) pro studium receptorů a terapeutické aplikace
Lin, Jingjing ; Jiráček, Jiří (vedoucí práce) ; Hodek, Petr (oponent) ; Lapčík, Oldřich (oponent)
Systém insulin/IGF je evolučně konzervovaný systém, který zahrnuje tři blízce příbuzné peptidové hormony (insulin, IGF-1 a IGF-2), tři homologní tyrozin-kinázové receptory (IR-A, IR- B a IGF-1R), odlišný receptor IGF-2R a šest proteinů vážících IGF. Zatímco insulin signalizuje hlavně prostřednictvím IR a hraje klíčovou roli v homeostázi glukózy, IGF signalizují hlavně prostřednictvím IGF-1R a zprostředkovávají normální lidský růst. Pro správné fungování organismu je klíčová přísná kontrola exprese ligandů i receptorů. Aberantní signalizace prostřednictvím těchto receptorů se projevuje u mnoha patologických stavů, včetně rakoviny, poruch růstu, neurodegenerativních onemocnění a diabetu. Osa insulin/IGF proto představuje slibný terapeutický cíl. Vzhledem k četným neúspěšným klinickým protinádorovým studiím prováděným buď s inhibitory tyrosin-kináz, nebo s protilátkami namířenými proti IGF-1R, by byl zajímavý vývoj nových receptorově specifických analogů insulinu a IGF s minimalizovanými vedlejšími účinky. Naše studie začala rekombinantní přípravou dimerů IGF-1, v nichž jsou monomery IGF-1 propojeny mezi svými C- a N-konci Ser-Gly linkery (délka 8, 15 nebo 25 zbytků). Cílem bylo zjistit, zda vazba dvou kovalentně spojených molekul IGF-1 na receptor může tento receptor inhibovat nebo aktivovat. Dále...
|
|
|
Následky časného inzultu v excitabilitě mozku laboratorního potkana
Fábera, Petr ; Mareš, Pavel (vedoucí práce) ; Pokorný, Jaroslav (oponent) ; Ošlejšková, Hana (oponent)
Perinatální inzult může vést k trvalému poškození vyvíjejícího se mozku a rozvoji epilepsie. Epileptický status (SE) v perinatálním období vede s odstupem ke zvýšení excitability hipokampu. Funkční a strukturální změny hipokampu jsou podkladem epileptogeneze, procesu vedoucímu k manifestaci temporální epilepsie (TLE). Významnou roli v patogenezi TLE hraje adenosin. Adenosin zajišťuje antikonvulzivní účinek prostřednictvím adenosinových A1 receptorů (A1R). Koncentrace adenosinu podléhá regulaci působením enzymu adenosinkinázy (ADK), která se vyskytuje ve dvou isoformách - ADK-L a -S. Hlavním cílem disertační práce je objasnit souvislost změny excitability hipokampu a exprese A1R a ADK v rámci přirozeného vývoje mozku a po působení SE. Aplikace A1R agonisty 2-chloro-N6-cyclopentyladenosinu (CCPA) a inhibitoru ADK 5- iodotubercidinu (5-ITU) ovlivňuje antikonvulzivní účinek, který se mění s ohledem na změny exprese A1R a ADK. Po navození LiCl-pilokarpinového SE byla studována excitabilita hipokampu pomocí modelu hipokampálních následných výbojů (ADs). Výsledky byly korelovány se změnami exprese A1R a ADK. Krátce po vyvolání SE bylo prokázáno snížení excitability hipokampu, v delším odstupu se měnil v hyperexcitabilitu spojenou s rozvojem spontánních epileptických záchvatů. V průběhu vývoje dochází ke...
|
|
|
Struktura a funkce RTX toxinů gramnegativních baktérií
Zhuk, Karyna ; Osička, Radim (vedoucí práce) ; Šulc, Miroslav (oponent)
RTX toxiny (z angl. Repeats in ToXin) jsou produkovány gramnegativními baktériemi, z nichž většina náleží mezi významné lidské nebo živočišné patogeny. Polypeptidový řetězec každého RTX toxinu je složen ze čtyř konzervovaných oblastí. V N-koncové části se nachází hydrofobní doména, která je nezbytná pro zanoření toxinu do membrány hostitelské buňky a následnou tvorbu pórů. Za hydrofobní doménou se nachází acylovaný segment, na jehož konzervovaných lyzinových zbytcích dochází k acylaci toxinu a tím jeho aktivaci. V C-koncové části každého RTX toxinu je umístěna repetitivní doména, do které se vážou vápenaté ionty. C-konec toxinu tvoří sekreční signál rozpoznávaný sekrečním systémem typu I, který zajišťuje transport toxinu z cytosolu bakteriální buňky do vnějšího prostředí. Po sekreci RTX toxiny interagují s povrchem buněk prostřednictvím specifických β2 integrinů anebo glykosylovaných struktur jako jsou glykoproteiny a gangliosidy, popřípadě membránových složek jako jsou sfingomyeliny a cholesterol. Po navázání na buňku dochází k vložení monomerů RTX toxinu do membrány a jejich následné oligomerizaci za tvorby pórů. Neregulovaný tok iontů těmito póry pak může vést k narušení baktericidních funkcí myeloidních fagocytů, stimulaci nebo potlačení uvolňování prozánětlivých cytokinů, modulaci různých...
|
|
| |
|
|
Opioidní receptory a jejich signální systém v myokardu
Ladislav, Marek ; Novotný, Jiří (vedoucí práce) ; Neckář, Jan (oponent)
Hlavním cílem této bakalářské práce je shromáždit a systematicky seřadit poznatky o opioidních receptorech a jejich signálním systému v myokardu. Činnost srdce je však řízena především adrenergní signalizací a tato práce proto obsahuje také údaje týkající se vlastností a významu dalších důležitých receptorů. Pro lepší obecné porozumění a v rámci shrnutí lze v této práci také nalézt všeobecné základní informace o opioidním systému, především o receptorech a jejich signalizaci. O opioidních receptorech v myokardu se toho stále příliš mnoho neví, a to přesto, že především za různých patofyziologických okolností by opioidní systém mohl mít velmi důležitou úlohu. Důvodů může být několik. Možnost bližší charakterizace opioidních receptorů v myokardu je poměrně obtížná vzhledem k relativně malému množství těchto receptorů v srdeční tkáni. Situaci také poněkud komplikují určité mezidruhové rozdíly, které v modulaci funkce srdce panují. Dosud není zcela objasněn úplný mechanismus, kterým opioidní receptory působí na myokard. Především u lidí by toto poznání mohlo být klíčové, protože tyto receptory, resp. jejich ligandy, by se daly využít k lékařským účelům.
|
|
|
Role of DD- and DED-containing adaptor proteins in apoptotic signaling
Čaja, Fabián ; Anděra, Ladislav (vedoucí práce) ; Janštová, Vanda (oponent)
Proteíny obsahujúce zväzok šiestich antiparalelných α-helixov, tzv. doménu smrti (death domain, DD) a jej podobné domény (DED, CARD), patria k významným regulátorom apoptotickej signalizácie. Zaraďujeme medzi ne povrchové receptory z rodiny TNFR, ktoré prijímajú proapoptotický signál, ale aj adapterové proteíny a ďalšie enzýmy ako proteíny a kinázy. Tieto receptory nazývané "receptory smrti" interagujú s adapterovými proteínmi obsahujúcimi DED alebo DD, ktoré následne prenášajú signál na iniciačné kaspázy a tie aktivujú ďalšie zložky apoptotickej signalizačnej kaskády. DEDs a DDs sú súčasťou aj ďalších proteínov, ktoré regulujú aktiváciu kaspázovej signalizácie alebo sa zúčastňujú iných neapoptotických signalizácií. Ako bolo popísané na viacerých experimentálnych modeloch, defekty a deregulácie proteínov obsahujúcich DDs a DEDs sú často veľmi závažné až letálne. Najčastejšie sa prejavujú nádorovým bujnením, imunodeficienciami, poruchou správneho vývoja mnohých orgánov a v neposlednom rade aj poruchami expresie určitých génov.
|
host ::
RSS.